umělecká galerie

Náladová

Křišťálové krůpěje hvězd
rozstříkly se po sametu oblohy,
když se večer do zahrady snes
a každý kvítek usíná,
pak chvíle - ta rosou letních nocí stříbřená -
může se snad věčnou stát.
Já schovat ji chci do dlaní,
sen čarovné moci své nemíní se vzdát,
však hvězdy zlatí příští svítání.

Teď ticho právě zdá se nejtišší
i vítr ulehl pod křídla snu.
V šumění deště struny znít uslyším,
nebe zase poztrácelo hrstě démantů.
Dnešní den měl vůni heřmánku,
léto bývá obalené zlatým krajkovím,
když hledala jsem do snu cestu svou,
já vzpomněla si na večer,
vždyť večer přece voní pohádkou.

Váš hlas: Žádný
Průměr: 9.3 (3 hlasů)

Komentáře

Nový komentář

  • Web page addresses and e-mail addresses turn into links automatically.
  • Povolené HTML tagy: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Lines and paragraphs break automatically.

More information about formatting options

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

TOPlist

Programování a správa lev@pro-company.info