Josef Král – Mít vrozené instinkty zvířat

poezie

V létě se cítím jako ryba ve vodě.
Vánoce mají své tajemné kouzlo.
Když napadne sníh, rád si občas zalyžuji.
Ale co podzimní plískanice nebo únorové holomrazy???

Být aspoň na chvíli medvědem,
který se ukryje v brlohu,
kde prospí nepříjemnou zimu.
Být aspoň na chvíli vlaštovkou,
která se vznese vysoko nad zem
a vymění mrazivé povětří 
za slunečné pobřeží na jižní polokouli.  

Z mých úst zní toto přání možná směšně.
Mohu zalézt ke kamnům 
a prohřát své ztuhlé svaly sálající tepelnou energií,
jež potřebná je právě v tuto chvíli.
Ale co lidé bez domova?
Kdo je před mrazy v teple schová?

Vloni v lednu v největších mrazech
spal na kanále bezdomovec.
Výpary z kanálu ho hřály
a kolemjdoucí se jenom smáli.

Každý rok kruté mrazy skolí
lidi, co bloudí po okolí
a nenaleznou příbytek.
Lépe se má i dobytek,
jenž v kravíně mlsně trávu spásá,
zatímco jiné srdce drásá
jen pomyšlení na tuhou zimu.
Komu lze přisuzovat vinu
za ztrátu jistot, pohodlí?
Možná se tak žít rozhodli.

Možná však krutý měli osud,
který jim zabraňuje dosud
zařadit se zpět mezi stádo.
Pomůžeš jim v tom, naše vládo???
Nebo chceš raději plnit své kapsy
a na nás zvysoka hledět jak na psy,
kteří dál vláčejí opratě bytí.
Někdy je člověku z toho na blití!!!

Konec, dost pesimistickému splínu!
Raději se budu věnovat rýmu,
kterým rád zakončím úvahy dnešní.
A smutek zažene mi víno mešní…

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 hodnocení, průměr: 4,67 z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *