The DOKK - Pánové z Vinohrad
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=YrN6638QEpk[/embed] [ratings]The DOKK - @laskyplno
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=SzdJ99mkvCc[/embed] [ratings]The DOKK - Půjčili jsme van
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=xZrGd1I1ZMs[/embed] [ratings]Josef Král - Morning has broken
https://www.youtube.com/watch?v=Q02Zgt2XJgo [ratings]Josef Král - Učitelka Misařová
https://www.youtube.com/watch?v=UDxi5Xjkg1o [ratings]Josef Král - Už z hor zní zvon
https://www.youtube.com/watch?v=bGmWLfUADBg [ratings]Tereza Kutrová - K sobě blíž
https://www.youtube.com/watch?v=Mza9kZglz7Q [ratings]Tereza Kutrová - Stejní stále jiní
https://www.youtube.com/watch?v=wCALxCP3Jxg [ratings]Tereza Kutrová - Teď tě tu mám
https://www.youtube.com/watch?v=SHT0DCK2IAg [ratings]Ilona Vobejda - As Pure As Me
https://www.youtube.com/watch?v=8GFISKUAFi8 [ratings]Ilona Vobejda - Until The End
https://www.youtube.com/watch?v=97xE4EML7L0 [ratings]Ilona Vobejda - Ďábelská tvář
https://www.youtube.com/watch?v=nFG431QpWQ8 [ratings]VíšJak - Tučňáci
https://www.youtube.com/watch?v=NKeasgEOACw [ratings]VíšJak - Romeo
https://www.youtube.com/watch?v=ejE2_Vk3D6g [ratings]VíšJak - Blues o dívce
https://www.youtube.com/watch?v=alhTvrz14Eo [ratings]Marek Šlechta - Vcházejte těsnou branou
píseń z Oratoria Kázání na hoře (KNH) text: Matoušovo evangelium, kapitola 7, verše 13 - 15 Hudba : Marek Šlechta Zpěv: Marta Ženatá Klavír: Marie Dos Santos https://youtu.be/kohLZJGNc6o [ratings]Marek Šlechta - Svíce těla je oko
píseń z Oratoria Kázání na hoře (KNH) text: Matoušovo evangelium, kapitola 6, verše 22 – 23 Hudba : Marek Šlechta Zpěv: Marta Ženatá Klavír: Marie Dos Santos https://youtu.be/wQmj7N1O17w [ratings]Marek Šlechta - Beatitudes II (Blahoslavení II)
píseń z Oratoria Kázání na hoře (KNH) text: Matoušovo evangelium, kapitola 5, verše 3 – 12 Hudba : Marek Šlechta Zpěv: Marta Ženatá Klavír: Marie Dos Santos https://youtu.be/B7giA0K8qAk [ratings]Kristýna Dražanová - 1
Kristýna Dražanová - 2
Kristýna Dražanová - 3
Josef Král - Jezero hladké v křovích stinných
Josef Král - Polib mě
Josef Král - První jarní kvítí
Josef Král - Jarní předsevzetí
Zima pozvolna opouští naši krajinu
a síla nebeského slunce nám začíná rozehřívat ztuhlé žíly.
Do našich srdcí se pozvolna vkrádá nová naděje.
Naděje čeho? Nového žití?
Co vlastně dává energii tělu a vitalitu duši?
Slunce snad, nebo déšť či černý mrak?
Kdo cíl svůj na dosah před sebou stále tuší,
projíždí životem jak přeplněný vlak.
Na každé zastávce vydrží pouze nepatrnou chvíli
a záhy houká všem lidem na poplach.
Jiný zas rozvláčný je, pomalý a tuze líný,
nerozhodí ho ani náhlý pád anebo krach.
A co ten, který nevnímá jen sebe a svůj životní osud
a kolem dokola upírá pohled svůj?
Řídí se heslem: „Pomoz, jak můžeš, a přitom druhé nesuď
a za svým přesvědčením si pevně a hrdě stůj!“
Každý z nás mívá na světě různý úděl,
vydáváme se na vlastní pouť vpřed.
Mnohý dokonce životní boj sváděl,
mohl by druhým předat pár poučných vět:
„Nemysli, dcero, jen na svoji tvář anebo oděv,
nemysli, synu, toliko na majetek svůj.
Až seschlé tělo Tě začne pálit a pak bolet,
vzpomínat budeš, jak zjara voněl čerstvý hnůj…“
Josef Král - Rána slovem
Když hromadí se emoce
jak kalná voda v potoce
a proudí z mysli k orgánům
krevním řečištěm kanálů
a nablízku je snadný terč,
jenž vzbuzuje falickou křeč,
pak hlaveň úst se rozevře,
vystřelí slova rozepře
přímo do Achillovy paty.
Krev tryská na obinadla a vaty,
jimiž si oběť své rány utírá,
i když v ten moment svůj klid dál předstírá…
Josef Král - Pár přátel
Když prázdno v duši máme
a smutnou pravdu známe,
když srdce úzkost svírá,
v duši je velká díra
a když v nás zloba hřímá
a každý si nás všímá,
pak za pravdu si dáme,
že pár přátel tu máme,
s nimiž můžeme sdílet
všechny ty smutné chvíle,
jež prožili jsme ve tmě.
K čemu myšlenky vzletné?
Přiznejme sami sobě,
že cítíme se jak v hrobě
a marně dál hledáme svůj cíl,
jenž přivedl by nás do těch chvil,
kdy po louce hnali jsme bosi
s chodidly vlhkými od rosy
a s pusou od červených jahod.
Ten zážitek přišel by dnes vhod!
Však vlasy již postříbřil náš věk
a vzpomínka je jak smutný vzdech,
že pryč jsou ty radostné chvíle.
Přátele mít je však milé!
Díky nim kráčíme vesele dál
s jistotou, nadějí, že přijde bál,
kdy vesele roztančíme celý sál
tak, aby každý z nás znovu se smál…
Marek Šlechta - Blahoslavení caparti
Blahoslavení caparti.
forenzní haranti,
hooligans vagabondi,
traumatologičtí James Bondi,
Hopsahejsa poskakovali rejskové,
toť svoloč černá, vesměs nevěrná,
hypochondričtí melancholici,
abstinující alkoholici, gambleři a záletníci.
Zámek zamčen na tři západy,
čtvrtý západ už se brousí,
pátý projektuje,
zatímco první stářím rezne
a druhý protest tajný kuje.
Sólo nostalgických houslí Warszavského gheta
se probourává do Euroamerického svědomí beta,
kde dobré úmysly jsou válcovány pragmatickým kýčem,
kde nikdo neradí se s (M.L.) Kingem,
Gándhím nebo Nietzsem.
A sedmdesát procent evropského obyvatelstva
nemůže nikdo obvinit, že nevyrvali z pražců ocelové kolejnice,
po kterých dopravoval německý přesný systém
velké dřevěné rakve plné vyzáblých lidí
do továren na běsi, šílenství zvrácené přesnosti.
Oni nebyli lhostejní, oni se jenom báli,
že oni ani jejich děti už neuvidí východ slunce bez mříží,
komínů vysílajících k nebi temné kouřové signály
rdousící každý záchvěv naděje,
kde po pláči už zbyla jen nemohoucí křeč.
Blahoslavení bosí bez paměti a identity,
blahoslavení, kdož nejsou členové žádné entity,
blahoslavení po hvězdách chodící,
blahoslavení naději všem přející,
neboť jejich je snění a básnění věčné.
Blahoslavení otroci občanských práv a svobod,
Blahoslavení, kdož prohráli život svůj jen o bod,
Blahoslavení, kteří ani neodstarovali svůj životní závod,
Blahoslavení, jejichž život skládá se jen z náhod,
Blahoslavení, jež nepochopili ani vlastní národ,
jejich je poznání pravdy skutečné.
Blahoslavení budete, když se nebudete bát z řady vystoupit
a svědčit pravdu, i když pravda nebude v kurzu,
když se vystavíte riziku ztráty vlastního života tím že pomůžete pronásledovaným, persekuovaným neviným.
Blahoslavení budou běženci, uprchlíci a utečenci
prchající před terorem nenávisti ve vlastních domovech,
když jim okolní země zavřou brány,
a veškeré naděje na lidskost, důstojnost a hrdost,
utopí se ve slovech
sociální rétoriky,
humanitárního pragmatismu,
a láskyprázdného euroamerického i japonskočínského
ostrakismu a hédonismu.
Totiž: „Co je doma, to se počítá,“
neboli malou domů, přihrajeme spolu,
Nikdo už nikomu nic nevyčítá,
tak to pořád jde dokola: nahoru a dolů.
říká, kdo se bojí o vlastní spíž,
a každá charita, benefice nebo tombola
ve prospěch méně majetných a chudých,
kteří uvěřili, že existuje na zemi spravedlivost,
upřímnost nevinnost, laskavost a vstřícnost,
všechny v čistých pastelových barvách,
bohatě načančané, řádně ochucené a vyzdobené.
ale nikoliv nevkusně nebo kýčovitě:
Co vzápětí následuje?
Mocný vítr historie,
bouřný vichr válek,
pak až lehký vánek.
Eliáš tu prorokuje,
nikdo se před ním neskryje,
ani mírný beránek,
ani zrádná zmije.
Už po celá dlouhá staletí
velké mámy učí děti
básně a písně zpaměti,
namísto zápalných obětí
za otců a dědů prokletí.
Rád bych znal tyhle mantry
středoevropského zaklenutí, sebeodříkání,
sňatků z rozumu i volných lásek
na periferiích i v centrech metropolí.
Rád bych znal tyhle písně příběhů,
jež ožívají v axonometrii národů,
a dávají nám tušit, jak více jsme si podobní,
proč toužíme být svobodní.
Zodiak nechrání, avšak dnes už neděsí,
ten otáčí se pořád stejně, jak čekáme: rovnoměrně,
k pahorkům nevstřebané i nevyzářené lásky
pokládá hole své a jsou na nich oblázky a zmrazky,
takto lidstvo nikdy nedojde svého cíle,
když jednomu protivné,
co druhému příjemné je.
Zatím s úspěchem to řešíme
prudkým rozvojem technologií
a devalvací mezilidských vztahů,
jak daleko však může zajít ignorace psychiky
a vládní podpora hromadných lidských vrahů?
Motýl , co mávl křídlem
nad zelenomodrým oceánem splínu:
Blues samá beznaděj,
yeah – yeah, yahoo - hai.
Kolibřík opylující
rozevláté voňavé okvětí
nádhernou Vandu orchidej
(doo wap – pa, wap - pa dai)
Čerstvý ženáč,
když nerozumí nové ženě své,
co po něm dnes „ona“ chce,
hola - hola, hola - hej.
Figurant od K.,v osudnou černou neděli, (Franz Kafka)
jeden z těch dvou roztomile bezvýznamných rorýsků,
co vzadu v hospodě dlouze jen plkali a seděli,
a smáli se až nikdo nevěděl proč, chvílemi:
šeptá do noci hvězd měsíční melodii,
jež zpívá se v jeho rodné Arabii
a pak balí si příslušnou techniku,
co má tu Mohamed na triku.
Figurant pohnut svatostí poslání,
vylévá srdce, teď nic mu už nebrání,
odchází do města, obléká tuniku,
pod ní má smrti stroj, bez viny, bez hříchu,
a on jist si svým úkolem, poslušen výcviku,
vidinou rajských panen potlačí paniku,
až odpálí sám sebe uprostřed lidí na chodníku,
takže co nejvíc bezvěrců ztratí svůj život a pýchu.
Zatímco po „Velkém třesku“
hledá zkratku do nebe
a policie sčítá mrtvé,
raněné chrání
a já jsem hrůzou bez sebe.
Jen kvílím modlitbu
jako Kaddiš k Bohu počátku i zániku,
jaký má tohle smysl,
jakou logiku.
Dáme si volno – jen tak - ze zvyku,
Až já půjdu do města, vezmu si kytaru,
a budu hrát nové písně, pěkně postaru,
a nebudem´ kolem toho dělat příliš povyku.
Ať lidí tam je radši míň než víc,
aby každý s každým moh´si něco říct,
Ať každý pozná, že má druha na světě,
vždyť: „Co víc si můžem´ přát?“ v jedné větě.
Marek Šlechta - Čas není I
Čas není,
zívá ti do kapes a pod kapucu
inverzního snění
nesplnitelných tužeb
obětí první a druhé světovém války,
kolmo na utajená přání,
mecho – medových dlení,
ouha – po setmění,
to jsou ta, co nejvíc chceme,
ale nikomu je neřekneme.
Čas není,
zpívá si fujara za kuropění,
a skřítek odvedle se kření:
co blízko je
neb daleko?
Vše se mění
a podstata času stále známa není.
Tak řekni kolik úderů na věži
bude trvat tahle báseň,
moje pění?
No tak: „Řekni to.“
„Kolik?“
Marek Šlechta - Člověk ani nedýchá
(Pocta Itzchaku Perlmanovi, houslistovi hlavního tématu hudby k filmu Schindlerův seznam)
Člověk ani nedýchá,
první takt vzniká a zaniká,
pryč je hrdost, mizí pýcha,
cosi uvnitř zavzdychá,
cosi uvnitř se odemyká.
Nitrem probouzí se lásky spoje,
i když navenek jsou zjevně nepokoje,
ale ty jsi umělec bez kroje,
bez zášti, závisti a nenávisti.
Až přijde věta druhá,
snad do tance si i teskného poskočíš,
jak přírodní zákon této společnosti si to žádá.
Však melodie z houslí, které něžně držíš
se mísí se slzami tvými
i všech co ztratili naději v té chvíli
na obyčejný život pozemský
„v potu tváře své“
který oni chtěli, ano, chtěli žít,
nelze než sdílet tvé slzy a tvé dojetí.
Nic na tom není,
jen nahá upřímnost tě vrací duchem o půl století,
a v houslích tvých slyšet jsou v našich uších duše obětí,
kterak do konce, až do úplnéího konce,
až na hranice možných pamětí,
měli schopnost sdílet nadějné sepjetí,
co pojí nás se světem dětí našich dětí,
že ani krutý ďas ničivého monstra genocidy národa
neznesvětí melodie plynoucí z úst dětských,
z úst tátů a maminek, dědů a miminek,
babiček, strýců a tet.
Člověk ani nedýchá,
hlavní téma ještě naposledy
přitéká a odtéká,
Slzy nelze teď už zapírat
a potřeba to vůbec není,
věříme, že vše už bude jiné,
vše se změní,
když nepodlehneme bláhovému snění,
že lidstvo (člověk) už ví, kam se ubírat,
to neví,
zůstaňme u reálného znění.
A hudba tato působivá omamně až k srdce chvění,
nám připomene, že krutě zlého cosi tady bylo,
bylo, však už není,
nesmí být,
nikdy už nesmí se navrátit.
Marek Šlechta - Blahoslavení (Mt, 5:3 - 12)
Marek Šlechta - Zákon a poroci (Mt, 5:17 – 20)
Marek Šlechta - Otče náš (Mt 6, 9 – 13)
Petr Václavek - Dům
Petr Václavek - Ulice
Petr Václavek - Lampa
Dana Voštová - Taylor Swift
Dana Voštová - Marpo
Dana Voštová - Dua Lipa
Blanka Křemenová - Maria matka samodruhá
2019
Blanka Křemenová - Není uniforem, pouze těch, kdo je nosí
Blanka Křemenová - Maria
Jitka Křesťanová - Žena s květinami
Jitka Křesťanová - Kočka
Jitka Křesťanová - Zamyšlení
Petr Titěra - foto
Petr Titěra - foto
Petr Titěra - foto
Mária Mešková - Dětská radost
Mária Mešková - Lidské taxi
Mária Mešková - S úsměvem do školy
Lenka Richterová - Bautzner Strasse
Lenka Richterová - Sorry
Lenka Richterová - Portrét 1
Lenka Richterová - Portrét 2
Ingrid Hanušová - Keep smiling
Ingrid Hanušová - Zeď mlčení
Ingrid Hanušová - Úsměv
Ingrid Hanušová - Tobě
Řekni mi řekni mi
jaké je tvoje jméno
a když tě rozlomí
co bude nalezeno
a když tě zapálím
jestlipak vstane plamen
a zdali zhltne tě
když trváš neomámen
jak v tůni
kámen
A když se prostírám
proč bereš si tak málo
sám v hrsti držíš se
kde se to v tobě vzalo
řekni mi proč tu jsi
jak starý nůž to řekni
o kůži neboj se
už dávno nejsme pěkní
jak v tůni
leknín
Ingrid Hanušová - Zuřivá báseň
Chechtám se jako racci krutí, pro bolest zkusím cokoli:
zatnu si třeba drápky s chutí do těla, které nebolí
Ten úlek ve skutečné ráně mou mysl, než si zešílí,
výkřikem poraněné tkáně přehluší aspoň na chvíli
Chtěla bych vřele kopnout do zdi, ať mě to uvnitř nezebe,
v břiše mi leží zmrzlí drozdi, vlastně chci kopnout do sebe
Chtěla bych syčet jak plyn zlostí, chtěla bych hnusně, svinsky klít,
směšné dny, sebe bez milosti na skládku někam zahodit
Chtěla bych praštit do omítky, až by mi klouby omdlely,
a do té tvrdé tupé zídky vrazit tě navždy, příteli.
No a to všechno, to bych chtěla pro dvířka, co jsi otevřel,
jak tlamu hladovou, co měla dostat pak nažrat, bohužel
ta teď má hlad, a žere ze mně srdce a mozek střídavě
tak vraždím rituálně temně nás oba aspoň v představě.
Ingrid Hanušová - Metamorfóza
Jsem stará stařena v šatech po sedlákovi, jenž dlouhá léta nosil je na poli,
a sedím nahoře na nejvyšší hoře
a mlčím tam spolu s orly a sokoly.
Sedím tam po chlapsku jak dřevěný sedlák, a suché vlasy vítr mi roztrhal,
ti dravci asi někam uletěli
a já jsem mrtvá, tak mohu sedět dál.
Mrtvá jsem mrtvá jak skála pode mnou, dobře to vidím, puklá jsem jako zvon,
bez hranic lítá si tam a sem oblohou
barevný motýl, a já jsem teď už on.
Marie Nižnanská - Řeka života
Marie Nižnanská - Roh hojnosti
Marie Nižnanská - Léto
Lenka Šourková - LIVE
Lenka Šourková - LOST
Lenka Šourková - SILVER
Irena Procházková - Sprcha
Irena Procházková - Tanečnice Flamenca
Irena Procházková - V záři reflektorů
Zuzana Freyja - Following you
Zuzana Freyja - Já skrze Tebe a Ty skrze mě
Zuzana Freyja - Strom duší a ľadový medvedík
Ivana Prokopová - Komořanský vodopád
Ivana Prokopová - Podzim ve Zlenicích u Sázavy
Ivana Prokopová - Podzim v Kinského sadech
Aleš Maruška - 1
Aleš Maruška - 2
Aleš Maruška - 3
Jindřich Dohnal - Sláva
Jindřich Dohnal - Déšť
Jindřich Dohnal - Domov
Radana Šatánková - MUŠÍ KREMACE /rýmovačka s blasfemií na závěr/
Vletěla moucha do plamene karmy
bez hudby, jen tak si bzučela.
Žíhaný plamen ten obřadně zasyčel,
za muším živůtkem zavřela se vrata.
Byla-li moucha bez hříchu,
určitě zemřela svatá!
Radana Šatánková - NEPATŘIČNÁ
netuším vše je
ranní mše
c´est la vie
na téhle planetě
Bůh nestaví
nehledám v kázáních hnidu
přemýšlím si o prachu
a zda měli svatí celulitidu
Radana Šatánková - Blues... pro zhudebnění
Ti stateční jsou slepí
co nevidí úsměv ženy
pěšáci s bílou holí
klepou o asfalt, o kameny
Ve dne jak v noci
v noci jak za dne
bloudí pod sluncem, lucernami
a světlo žádné
Ptala jsem se jednoho
co narefýži stál
zda-li má sny a jaké
Slečno, teď se mi vysmíváte
já nemám sny žádné
Ti stateční jsou slepí
co hladí sochy rukama
a slyší trávu růst
Ti nešťastně šťastní znají verše
ze smělých dívčích úst
Lubomír Valenta - Kamarádky
Lubomír Valenta - Záhadná
Lubomír Valenta - Most do ticha
Radka Zábojová - Odpočinek v bardo
Radka Zábojová - Animus a Anima
Radka Zábojová - Chvíle mezi snem a bděním
Jane H. - Hezky
Jane H. - Zelený bod
Jane H. - Vnitřní síla
Irena Topinková - Tajemná lesní tůňka
Irena Topinková - Světlo a stín, kořeny života
Irena Topinková - Zvědavá vrba
Irena Topinková - Měsíční světlo a mlha
Irena Topinková - Lodička za úplňku
Irena Topinková - Smutek
Irena Topinková - Listopadová noční Kampa
Slepec hrál na flétnu
a noční
podzimní Kampa
mu naslouchala
Vítr hnal v kruzích suché listy
Tiše – ještě tišeji
Tenké prsty přebíhají po otvorech
Vítr vrhá listí do tváře
Je bezva mít po ruce
kus zpívajícího dřeva
uklidňující
když člověk sám chce
Hrál krásně
jen pro sebe
v tak pozdní noční hodině
turisté nejsou
Slepec hrál nejprve sám
potom ve dvou
nakonec ve třech
spolu s větrem
zpívajícím v komínech
Ještě pořád zbývá kus noci
U nohy mu uvízl list
pak další
Sedíte – li mnoho hodin nehybně
příroda
vás zařadí do svého koloběhu
Listy se budou lepit
k vašim kořenům
ptáci budou usedat na větve
a vítr vás zahrne pískem
Slepec si představil sám sebe
jako stromočlověka
a rozesmál se
Irena Topinková - Filipojakubská noc
Zahrada
ovládaná černou nocí
Otevřeným prostranstvím
zakvílel vítr
a prořízl teplou noc
jako nůž
Od lesní samoty
na větrných perutích
přilétá skučení
divoké
šílené
smyslné hudby
nabité příběhy
S každým vzlykem saxofonu
očekáváte dívky na jiskřících košťatech
v divokém reji
Budou se řítit mezi oblaky
za letu měnit ve veselé
chlupaté čerty
a zase zpět
v rozevláté krasavice
Saxofony šílí
Noc šílí
Co jiného by to mohlo být
na oné lesní samotě
než neskutečně
nádherný sabat
kdy nebe spojilo se s peklem
v naprostém okouzlení
Irena Topinková - Naděje umírá poslední
Vymletou cestou děravou
rachotí kára života
všude bodláčí
a málo sedmikrásek
Kára kvílí
naříká
všude nenávist
a málo lásek
Jak osel za mrkví
vleče se unaveně
v bláhové naději
že zítra to bude jiné
Kolem vlci vyjí
co dělat
výt taky
když jde o přežití
Snaží se nerozsypat
dovléct na rozcestí
co když je za ním naděje
a kousek štěstí
Jan Škop - Vítejte v ráji / Welcome to Eden
Jan Škop - Malá mořská víla / Little Sea Nymph
Jan Škop - Žena 20. století / 20th Century Women
Lenka Vašíčková - Tichá vzpomínka
Lenka Vašíčková - Růženec
Lenka Vašíčková - Duha
Renata Buršíková - Souhra
Renata Buršíková - Vše navazující
Renata Buršíková - Čekání na sezonu
Miroslav Mlynář - Naprasklá amfora
Miroslav Mlynář - Tabula smaragdina
Miroslav Mlynář - V hlubině
Mirka Hedbávná - Hladiny
Kdo z vody vyloví zrcadlení,
otisk všech křídel, než se utopí,
zavoní pod pláštěm po koření
a vlasy lásek v dlaních mužů spí.
Kdo v poli svět do klasů ustele
a s létem, zlatý, vroste do oblak,
pod hlavu složí ruce z popele.
Svou tenkou píseň pískne spěšný vlak.
Kdo pod stromem usedne do stínu,
chtěl by se milovat jako Slunce.
Probudit ráno s chutí po vínu
a žít svou noc, zralou po meduňce.
Pod hladinu ptáci výš letěli,
nad hladinou terč zasáhly střely.
Mirka Hedbávná - Klouže
Po podzimním oknì klouže obraz,
vítr prozpíval se výš než po pás.
Voda, urosená, bublá dolù,
jedli spolu, milenci u stolu.
Jedli svá a svá a svá…a jedli,
voda prostoupila kùrou jedlí.
Jedlí, hladkou kùrou z kalambúru,
rýmovali, olámali mùru.
Že prý noèní motýl žije z louèí,
milován, aè neví, že se louèí.
Bílá? Èerná? Nocleh okøídlený.
Žena s mužem, nebo muž bez ženy.
Po podzimním oknì obraz klouže.
Obojetný, rozcákaný v louže.
Mirka Hedbávná - EJ
Někdy si melodie prostře šat
z borové kůry. A hladká cítí
řemeslné ruce. Jindy vsítí
mlčenlivost ryb z ulovených ztrát.
Někdy si melodie zavíří,
jako pěna ve splavu zahučí,
ubere, zavře se v obruči.
A květy stromů prorostou mříží.
Někdy se tón do ticha převleče,
škádlivě napovídá - stár, jsem stár.
A překvapená nota loupí cár.
Pokaždé vyslovuje – člověče:
(jakoby píseň něžnou zpívala)
Ej Lásko, Lásko, proč nejsi stálá?
Mirka Hedbávná - Konečně
Mirka Hedbávná - Umím
Mirka Hedbávná - Jooooo
Monika Sandrová - Dáša
Monika Sandrová - Zasněná
Monika Sandrová - Zrcadlení
Happeace - Tell me
Happeace - Fairy tale
Happeace - You and me
Karel Ševčík - Duše 01
Karel Ševčík - Duše 02
Karel Ševčík - Duše 03
Wono Sito Sedne - Jednoduchý
Wono Sito Sedne - Vím co mi nepomáhá
Wono Sito Sedne - Otázky Unplugged
Petr Lichtenberg - Stěžeň
Petr Lichtenberg - Mořské pobřeží
Petr Lichtenberg - Kormidlo
Daniela Kuruc - Harlequin
Daniela Kuruc - Colombina
Daniela Kuruc - The Soup Life
Anna-Marie Lingerová - Křídla
Anna-Marie Lingerová - Malá kráska
Anna-Marie Lingerová - Národní muzeum Praha
Eliška Peroutková - Čarodějka Matylda
Eliška Peroutková - Bylinky naší bábinky
Eliška Peroutková - Aukce
Eliška Peroutková - Až v bráně podzimu
až v bráně podzimu
pomyslím na zimu,
až na zem spadne
poslední podzimní list,
vejdu do domu
rozsvítím lampu,
vezmu si brýle
a v knize života
budu si číst
Eliška Peroutková - Ježek
Ježek je jak myška malá,
bodlinky si na hřbet dala,
dupy, cupy, dupy, dupy,
v trávě večer u chalupy,
myslí si, blížím se tiše,
a i když štěká nocí pes
slyšet je až na náves,
jak mu hlady kručí v břiše
Cupy, dupy, šusty, šustí,
násep naši neopustí,
ani naši zahradu
i když touží po sadu,
jenž je za vsí u rybníka,
kde v rákosí pro vodníka
tam pod vrbou nad hladinu
žába žábě vodu stříká
V sadu dozrávají jablíčka,
sem tam na zem do trávy
padají nám i na hlavy,
za nimi pak listí, listí,
jež podzimům slušívá,
ježkovi pak na bodlinkách,
jak malířům na paletě
barva s barvou ulpívá
Z listí udělá si pelíšek,
na zimu si zanese tam
švestky, jablek košíček,
ale i pár dobře zralých
jeřabin i hruštiček
Na násep mu v misce dáme
ze studánky čistou vodu,
pro žízeň i pro náhodu
Večer v létě na náspi,
když ves pod tmou tiše spí,
když na nebi v hvězdném moři
měsíc bílý z oblak vln se noří,
když dolů padá hvězdička,
pro mě, pro mamku i tatíčka,
z dálek slyšet štěkat psi,
náhle v trávě někdo dupe,
to náš ježek Jíra
chalupu nám v nocích hlídá
Eliška Peroutková - Bylinky naší bábinky
Bylinky od naší bábinky
na těla i světa rány
hledávej po cestách, lukách,
na kopcích i u kostela brány
Jitrocel na lásku,
mátu na vrásku,
pro svornost dobromysl,
na zimu čaje ze šípků
a ještě z lipového květu
odplavit ze života hřích
Sněžence, prvému kvítku o jaru
odhrnout sníh, aby vstala,
roste už podléška i petrklíč,
země celá zas bude v květu,
a u potoka pomněnka ještě malá
nebe na zemi nám dala
Honza D. Sterneck - Shora dolů a zdola nahoru I
Honza D. Sterneck - Shora dolů a zdola nahoru II
Honza D. Sterneck - Chumle
Petr Samek - Zahradní prolínání III
Petr Samek - Zahradní prolínání VII
Petr Samek - Zahradní prolínání VI
Jana Gajdová - Vzpomínka na dětství
Jana Gajdová - Smutné poznání
Jana Gajdová - Alter Ego
Sagtin - Zrzka od vedle - Hade!
když skončí další láska
tak v tu chvíli i cikády
držej hubu
a hadi krok
sum krok
do vinárny
do práce
do vinárny
VRAŤ SE!
Hade…
Sagtin - Zrzka od vedle - Mezi větvemi
mezi větvemi stromu svítí slunce
jeho paprsky pronikají skrz
dělají mi bílý flíčky na tváři
a taky hezky hřejou
mezi větvemi stromu svítí slunce
jeho paprsky pronikají skrz
dělají ti bílý flíčky na zádech
a trochu tě ženou
pod větvemi stromu visí houpací síť
houpu se v ní s tebou v ní
svírám tě ledově bílými stehny
a možná ještě zblednou
v houpací síti pod větvemi stromů
bouří se dvoje mládí
s bílými flíčky
na mých prsou
Sagtin - Zrzka od vedle - Sama
mám strach
že když budu
sama
sebou
tak odejde a
já budu
sama
se sebou
Jitka H. Vacková - Setkání
Jitka H. Vacková - Listování
Jitka H. Vacková - Harmonie tvarů
Mario Boa - Zabudnutá pieseň
Mario Boa - Možno áno možno nie
Mario Boa - Imaginárna
Lenka Richterová – 3
Lenka Richterová – Portrét 3
Marek Řezanka - Jak složit srdce
Marek Řezanka - Vzdávám se
Marek Řezanka - Visíme, pohoda…
Marek Řezanka - Očekávání
Marek Řezanka - Pochybnosti
Marek Řezanka - Zášť
Marek Řezanka - Pekelný plán
Náhoda dala ty dva dohromady
maséra s velmi žhavou blondýnou
ji lákal šarm – a jeho zase vnady
které hned jeho ruce ovinou
Žena se svěří, že má nevěrníka
muži též jeho stará zahýbá
„Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká
„Ničit mě – to je jeho záliba“
„To moje stará je zas advokátka
čtyřicet chystá slavit do roka
Strašně mě dusí – je však taky matka
na dcery kašle – svině divoká
Prý o vše přijdu – to si vychutnává
často si říkám, kdyby zmizela…
Odporná děvka, neskutečná kráva“
Jeho řeč byla značně kyselá
„Manžel si našel o poznání mladší
hrozí mi, co ví o mých kšeftících
Než skončit v base, to fakt zhebnu radši
takhle to cítím – proč to neříci
Drží mě v kleštích, oškubat mě hodlá
zvracet bych měla z toho debila
ta jeho rašple – to je coura podlá
přeju si strašně – aby nebyla“
Chvíli se baví, co je oba trápí
až se ta žena na něj zadívá
„Ještě chci jednou vytasit své drápy
chci, aby trpěl, ten můj nádiva
Měla bych prosbu – chtěla bych, no aby
aby se můj čas prostě naplnil
Měla bych prosbu – mohl bys mě zabít?“
Cítila, že je jako na trní
Muž na ni zírá, neschopný je slova
před chvílí ještě do ní pronikal
Nejspíš je v šoku, obtížně to schová
to, co si myslí, ihned polyká
„To jako vážně, ty chceš tedy po mně
abych tě jako – prostě oddělal?
Já myslel, že snad budeme mít poměr
a ty mi zatím jasně říkáš: Pal“
„Nemusíš střílet“, blondýna se směje
„Chápu, že volím chvíli nevhodnou“
Sleduje, jak se muži brada chvěje
bála se, že se asi neshodnou
„Mám prostě nápad – pojistka mi platí
a moje dcera už je dospělá
bude jí dvacet – a když matku ztratí
(a tu fakt ztratí, až kšeft doděláš)
chci, aby byla aspoň zajištěná
a manžel za mou vraždu zašitý
Můj vlastní život – to je pomsty cena
svůj zisk pak můžeš najít taky ty
Nejdřív chci zabít tu, s kterou se tahá
můj drahý manžel – jak ji nesnáším
nemusíš na svou ženu hledat vraha
mě totiž pošleš na svou nejdražší“
Sleduje muže, vnímá, jak se potí
„Takže mám zabít ještě někoho?“
„Pomůžeš mi jen, jestli nejsi proti
pouze ti mrtví škodit nemohou
Vlastně tě budu žádat do třetice
ještě mě děsí moje macecha
(parazit, kurva, hrozná pijavice)
Já prostě řeším, co tu zanechám
Tahleta štětka po penězích pase
vím, že se žádných činů neštítí
Má jenom kozy a je štíhlá v pase
mně je z ní zkrátka šoufl, na blití
Bylo jí třicet, je to zlatokopka
jenom, když zhebne, tátu nezničí
zatím si jako antilopa hopká
musí však zmizet, chápeš, do piči?“
Muž na ni hledí, ve tváři je bledý
„Tohle snad ani vážně nemyslíš?“
„Říkám to znova, snad už naposledy
mohu ti pomoct – stačí jenom, když…“
„Když kromě tebe sejmu další ženy“
„Ne, jenom jednu, druhou vylákáš
tu sejmu sama – nebuď vyděšený
vražda tvé staré vyšla by tě dráž
Macechu pozvu jako na oslavu
budeme spolu, když se dostavíš
ještě to ladím – a trochu v tom plavu
plán se však rodí, skvělý, to si piš
Řekni jí, že jsem objednala pizzy
ona ti zatím půjde otevřít
Ty budeš kudlu držet v rukavicích
pod její ňadro pronikne jí břit
Pak vejdeš dovnitř – a já, připravená
budu pak tvojí další kořistí
bodneš mě přesně – ať moc nezasténám
a pak to ostří vodou očistíš
Nastražím stopy, a to jednoznačné
milenku mého muže usvědčí
kdokoli tohle vyšetřovat začne
nalezne stopu – a to bez řečí
Můj manžel bude také obviněný
o to se všechno už já postarám
Výčitky zda mám? Vždyť jde o hyeny
Musím mít tebe jako obraz rám“
„A jak chceš nechat zmizet milou muže?“
„Pronajmeš místnost – zkrátka na masáž
A jak tam vejde, už jí nepomůže
ani sto svatých, ani satanáš
Falešné jméno, uděláš si stránky
reklama v schránce, vizitku tam dáš
Chce to byt dole – projdeme si plánky
a chce to myslet taky na garáž
Až bude po ní, bude zabalena
do kufru auta se pak uloží
zmizí – a navždy, tahle Magdalena“
Mluvila o ní jako o zboží
„Najdeme místo – vyhloubí se jáma
a chce to také myslet na vápno
až bude na dně mrtvá ležet sama
pak naše nohy hlínu zašlápnou
Budeš jí jako masírovat záda
a až ta mrcha bude na břiše
potom jí stisknu krk – a velmi ráda
a tím se u ní tečka napíše“
Muž chvíli hloubá, přijde si jak ve snách
je přece jasné, že jí sdělí: Ne
Když jeho žena megera je děsná
Chce, ať smrt přijde – a ať nemine
„A co má žena? Víš, jak moc mě drtí?“
„Dovedu střílet, zvláště z devítky
zbraň někde splaším – neunikne smrti
půjdu jí popřát nejspíš bez kytky
Ještě pár věcí doladit se musí
uznej však potom, že to zapadá
Odrovnám sketu – ty se zbavíš husy
to by ti měla stoupnout nálada
Oba dva vlastně zabijeme dvakrát
já tvoji ženu a tu fiflenu
(chtěla bych děvce na funusu zahrát
myšlenku tuhle z hlavy vyženu)
Macechu moji - o to tě teď žádám
ubodáš pro mě – tím se vyrovná
že já už před tím odstřelím tvou madam
neboť, jak hádám, budu šikovná
Finále, které poté vyvrcholí
má vlastní vražda skvěle obstará
Perfektní zločin není bez mrtvoly
a zde už nelze čekat do jara
Když to vše klapne – tohle musí vyjít
pak na tom za nás dvou každý vydělá
Když se ty svině ale nezabijí
pak bych to velmi černě viděla“
Muž chvíli váhá, je to pokušení
současně se v něm vzdouvá panika
Když na to kývne, hrozně ho to změní
odmítne-li to, šance zaniká
Marek Řezanka - Zastavení
Modlitba moje ticho rozeznívá
pomalu splývá z rozechvělých úst
děkuje ránu za svítání v nivách
děkuje noci, že smí do snů vrůst
Modlitba moje na ty zavzpomíná
jež rány souží, sotva lze je snést
Na ty, jimž často pouze strana stinná
vina a špína rozdělují trest
Modlitba moje – to je přemítání
o řece, lese, o hoře a stráni
o cestě, kam že má a může vést
Modlitba moje do otázky ústí
jak nebýt prázdný ani uvnitř pustin
a zda je možná věčná ratolest
Marek Řezanka - Sotva nahmatatelný puls
Rezignovali jsme na chůzi
abychom se položili
bez energie
svědomí
snů
Slunce už pro nás není orientačním bodem
Řídíme se momentálním větrem
nastavujeme mu kabáty
s prodanou kůží
V lučavce pokrytectví rozpouštíme cit
abychom si vážili
lhostejnosti
Na parapet rezignace
dopadají hesla
vymlácené pojmy
orazítkované jako nezávadné
hrají duhou
Učíme se nemyslet
nepochybovat
nejít
Učíme strach
Mezi takty jednotvárnosti
sotva proniká
štěrbinou, kde ještě nedošlo k otupení
něco strašně slabé a vyzáblé
a vůbec takové nanicovaté
Vzdor
Alexandra Jiříčková - Holub u rostlinky
Alexandra Jiříčková - Tančící
Alexandra Jiříčková - Bílý holub
