Noc je Afričan jenž kráčí krokem čapím, na pažích
černý plášť, který konce nemá,
a k zemi přilne jako hřích.
A pod tím těžkým cizokrajným pláštěm voní koření,
mrákotná sladká hudba němá,
motýli tmaví zmámení.
Jde, boty boří do dláždění, do kapes pěsti bílé zas
Afričan či já, bez odporu
z luceren žlutě prší jas.
Já nebo on, vše splývá v jedno, koření hudba motýli,
zavlním kopci na obzoru
jako by k prstům mi přibyly.
(76 hodnocení, průměr: 3,72 z 5)
Loading...