Úplněk
na temném sametu
září
jak umně tepaná
stříbrná náušnice
na uchu krásné
umně tepané
černošky.
V průsvitném
bílém mušelínu
na černém těle
pluje Karlovým mostem
davem
asijských turistů
sošná
černá Sněhurka
mezi trpaslíky.
Blesky fotoaparátů
přesměrovány
z historických památek
na převtělenou
Josefinu Bakerovou.
Černobílý přízrak
noční sen
všech malířů
ponořen
ve svém vnitřním světě
pluje omamnou
letní nocí
v souladu s měsícem
neznámo kam.
Poezie básnířky Ireny Topinkové je jako víno, s jiskrou optimismu v občas natrpklém životě, zralá a pravdivá. Ireno, díky Pavlína
„Měsíc a černoška“ je vskutku krásné pojmenování tiché noci a básnířčiny Múzy, parádnice v bílém. Básnická přirovnání v těchto verších jsou kouzelná, znám autorčinu duši a mohu tak spolu s ní plout lodičkou po vodách snění, tajů a zázraků do světa klidu a pohody.