Irena Topinková – Muž spoutaný svými sliby

Opuštěné nábřeží
krátce po půlnoci
Je sychravo
z Vltavy stoupá pára
jen v mlze staré lucerny
srší své něžné ohňostroje
Muž a žena
Muž je strnulý
vyčerpaný
Žena rozčílená vzrušená
mlhou proniká její nářek
Proč jsi sliboval
tehdy v máji na Petříně
a na Kampě
když šeříky tolik voněly
při svíčkách ve vypůjčeném pokoji
já nevěřila
bylo to příliš krásné k uvěření
ale Ty jsi sliboval
ujišťoval
znovu a znovu
pamatuješ
A muž spoutaný svými sliby
vzpomíná
Vzpomíná
jak sliboval a ujišťoval
bylo to tehdy tak snadné
na Kampě i na Petříně
Jenže teď je teď
ne tehdy
A žena stále naléhá
opakuje
zoufalý nářek ze tří slov
Proč jsi sliboval
A muž
podpíraný vlhkým zábradlím
bez možnosti propadnout se kamkoliv
neví jak uniknout tomu nářku
Muž spoutaný svými sliby

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (46 hodnocení, průměr: 4,83 z 5)
Loading...

1 thought on “Irena Topinková – Muž spoutaný svými sliby

  1. Báseň „Muž spoutaný svými sliby“ není jen tichou výpovědí zklamané a snivě očekávající ženy, ale především proniknutím do atmosféry noci, konkrétně nočního nábřeží. Řeka znázorňuje zároveň její touhu a mlha, která je tolik příznačná pro tvorbu autorky, představuje naději, ukrytou v ohýnkách lucerny, která ji prosvětluje.
    Moc hezká, snivá báseň, plná touhy a přání po lepším…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.