Zlata a stříbra plná spíž
oslíčku, otřes se… už zvoní
pod stolem víno, na zdi kříž
a jabka hnijí pod jabloní
Zpod dveří táhne stuchlý krov
láska tam chřadne v lesní chýši
zetlelé listí zdobí rov
miláček už ji neuslyší
Není to přece žádný div
že jí teď steskem zvlhly řasy
miluje stejně jako dřív
za kliku vzít však netroufla si
Je pošetilé k hrobu jít
a zapálit psí duši svíčku?
Už je to přes rok, voní byt
a lístky růže
v památníčku…