Jsi jak ptáček v kleci,
co neumí zpívat,
Jsi jak díra v duši,
co se chce na tebe dívat,
Jsi jak zavřená v kleci,
i když svět nevidíš,
A kdo ví možná že někomu,
možná i závidíš,
Proč si jak ptáček v kleci,
co neumí zpívat,
A do tvých očí,
by se chtěl každý jen dívat,
Proč jsi jak ptáček v kleci,
co stejně ti nic nepoví,
A kdo ví možná i pro tebe,
tvou bolest zahodí,
A tak jen otevři ty dvířka té klece,
a vyleť ven,
A pak snad uvidíš,
že to jen není sen,
A tak jen podívej,
a neboj se jít na svět,
A třeba uvidíš i bolest,
lásku nazpět,
A tak se neboj a otevři ty vrátka,
i když to všechno možná,
bereš moc zkrátka,
A tak jen neboj se a vyleť ven,
jako ten ptáček co s ní dál svůj sen,
Protože kdo ví,
třeba se ten tvůj sen stane skutečností,
A tak jen neboj se objevit svět,
i bez té klece zkušeností,
Protože sedět jen v kleci,
je pro tebe záhuba,
A tak už vyleť ven,
a uvidíš co závoj má….
(1 hodnocení, průměr: 4,00 z 5)
Loading...