Pod důvěrou lidských řečí
svěsil jsem myšlenky vrbového proutí.
Místo listů a jehněd pučí jen tichý soucit.
Kdo vroste steskem do mé kůry?
Proutek a větev nadějí,
než ohnou se k zemi ze všech těžkostí.
Prodýcham se skrz listí,
že světlo mě zbaví těch úzkostí,
dřív než trouchnivě padnu k zemi.
(18 hodnocení, průměr: 3,39 z 5)
Loading...