Šveholivá melodie
ze smrků a modřínů
pod terasou,
z hloubky močálů
a žehnajících,
dříve krutovládných
… větví
jak svěží rozbřesk zčerstva se ozývá.
To naděje je poetů a pěvců,
po nocích jako máti
za svá robata se modlívá,
a vlastenec svůj národ
na zřeteli rohovkou svých očí
chrání, střeží
a štít svůj nastavuje do bleděmodrých očí dívky,
do očí, ve kterých neumíš plavat
ani splývat,
o kterých můžeš jen zpívat
písně krásné, rvoucí srdce, spásné,
písně tichoučké a skromné,
jako lýtka v trávě letní loukou se brodící rosou.
Neunesou tě,
neodnesou,
trávo, travěnko zelená,
ale kosou podťata popadáš na kolena
a zde jsi ty
a zde jsem já.
Tvá vůně mě přemáhá.
(Zatím nehodnoceno)
Loading...