Veronika Bellova – Němý Zpěv

Tváře až do běla vybledlé mám
Ruce až do nebe vyschnuté
Kolik těch kroků mých povede tam
Kde předtuchy jsou zamknuté?

A jak tak život pluje
Tak ať mi slzy tekou
Co na to, že jsem žena
Vždyť mohla jsem být řekou

Co na tom, že jsem němá
Vždyť mohla jsem být kámen
Tak proč mi srdce tiká?
Proč zapomíná na mne?

Co na tom, že jsem ženou
Vždyť mohla jsem být mužem
Mohla jsem být ti cizí
A jiným nosit růže

Co na tom, že jsem sebou
Vždyť tělo je jen zdáním
Tam uvnitř zpívá vesmír
A tam se také vrátím

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 hodnocení, průměr: 3,21 z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.