Wendy Amadea Krei – Svobodné děti Ve-Smíru

Hej hej, Bože, slyšíš mě,
mluvím k Tobě jménem
svého vnitřního dítěte,
které nerozumí tomu,
co se děje na této planetě.
Proč se ten pan ředitel
neživí svým chovem včel,
když miluje to z hloubi srdce
a jeho práce mu chutná trpce.
A proč ta paní zdravotnice
není svatá slavice,
když miluje své zpívání
jako slunce svítání.
A proč jsem se já musela
drtit kvanta učiva,
když má vnitřní holčička
měla jasná očička,
když mohla něco vyrábět,
tvořit, básnit a skotačit,
jenže zhasnout musela
a v šedi se plahočit.
Proč systém tvoří
stádo šedých myší
bojujících o to,
kdo bude král,
místo toho, aby
hlavní roli hrál
Bohem vytvořený
posvátný originál.
Proč se děti neučí,
co jejich srdcím svědčí,
proč není vzdělávání
založeno na přání,

když právě tak

můžou vznikat
perfektní projekty
a pro celou Zemi
důležité efekty.
Proč se do nás učivo
vlévá v rámci dětství,
když sezení ve škole
ničí Boha v těle.
Vždyť ve hře je Bůh,
tak neberme vzduch
a chuť do dětských snů,
jenom pro to, že jsou děti
vzrůstem malé
a z našeho pohledu nevyzrálé.
Copak není čirá radost
hodnotná a cenná dost,
to musíme vnitřně zemřít,
abychom tu mohli žít,
to musíme pro blahobyt
Boha v sobě opustit?!
Proč není radost základem
a společenským pokladem?!
Proč se lidé neživí
tím, co milují?!
Proč je všechno řízeno
společenskou prestiží?!
Ať spojíme se kořeny
za hranicemi Země,
ať může v míru odejít
vše, co není laskavé a jemné.
Ať naše srdce pookřejí,
naše těla se uzdravují
a jen zázraky se nám všem dějí.
Ať radostná je naše cesta
a laskavá jsou naše gesta.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 hodnocení, průměr: 2,70 z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.