e-moc-e

Alena Klímová-Brejchová – Do morku vysátý…

Když jí ráno s láskou hleděl do očí
ona umírala hlady… touhou samičí
Jak Kudlanka toužila ho pozřít
mít potravu v útrobách, hned… teď
Toužila polykat ho, hltat… pro výživu pít
jak Ambru rozetřít ho na svou pleť…
A tak polkla jeho sémě ke snídani
Nasála ho ústy oteklými od líbání
Použila polovinu bělostného milionu
lidských nikdy nezrozených dětí
jejichž Síla jak formace neslyšených tónů
do prostorů hledající Hmoty letí…
Bože… jeho živá Bělost… vytrysklá a vřelá
už na jazyku jejím… mezi zuby mřela
Však Kudlanka, orgasmů pokorná služebnice
rozprostřela pole kyseliny pro ten živý zob,
a tak se neshledaly plodné Polovice
V žaludku té Nestoudnice našly žíravý svůj hrob…

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
Exit mobile version