Zahrada ovládaná černou nocí Otevřeným prostranstvím zakvílel vítr a prořízl teplou noc jako nůž Od lesní samoty na větrných perutích přilétá skučení divoké šílené smyslné hudby nabité příběhy S každým vzlykem saxofonu očekáváte dívky na jiskřících košťatech v divokém reji Budou se řítit mezi oblaky za letu měnit ve veselé chlupaté čerty a zase zpět v rozevláté krasavice…
Slepec hrál na flétnu a noční podzimní Kampa mu naslouchala Vítr hnal v kruzích suché listy Tiše – ještě tišeji Tenké prsty přebíhají po otvorech Vítr vrhá listí do tváře Je bezva mít po ruce kus zpívajícího dřeva uklidňující když člověk sám chce Hrál krásně jen pro sebe v tak pozdní noční hodině turisté nejsou Slepec hrál…
Grafická škola, poslední zaměstnání bývalé nakladatelství Odeon, několik básnických sbírek ilustrovaných svými fotografiemi, členka Pegasu, Pražského klubu spisovatelů a SVČR. Přispívám do almanachů, Divokého vína, vystupuji v pořadech pro veřejnost. Co pro mě znamenají emoce: Silné prožitky inspirující psaní, fotografování, neoddělitelná součást života
