(Pocta Itzchaku Perlmanovi, houslistovi hlavního tématu hudby k filmu Schindlerův seznam) Člověk ani nedýchá, první takt vzniká a zaniká, pryč je hrdost, mizí pýcha, cosi uvnitř zavzdychá, cosi uvnitř se odemyká. Nitrem probouzí se lásky spoje, i když navenek jsou zjevně nepokoje, ale ty jsi umělec bez kroje, bez zášti, závisti a nenávisti. Až přijde…
Čas není, zívá ti do kapes a pod kapucu inverzního snění nesplnitelných tužeb obětí první a druhé světovém války, kolmo na utajená přání, mecho – medových dlení, ouha – po setmění, to jsou ta, co nejvíc chceme, ale nikomu je neřekneme. Čas není, zpívá si fujara za kuropění, a skřítek odvedle se kření: co blízko…
Blahoslavení caparti. forenzní haranti, hooligans vagabondi, traumatologičtí James Bondi, Hopsahejsa poskakovali rejskové, toť svoloč černá, vesměs nevěrná, hypochondričtí melancholici, abstinující alkoholici, gambleři a záletníci. Zámek zamčen na tři západy, čtvrtý západ už se brousí, pátý projektuje, zatímco první stářím rezne a druhý protest tajný kuje. Sólo nostalgických houslí Warszavského gheta se probourává do Euroamerického svědomí…
Když prázdno v duši máme a smutnou pravdu známe, když srdce úzkost svírá, v duši je velká díra a když v nás zloba hřímá a každý si nás všímá, pak za pravdu si dáme, že pár přátel tu máme, s nimiž můžeme sdílet všechny ty smutné chvíle, jež prožili jsme ve tmě. K čemu myšlenky vzletné? Přiznejme sami sobě,…
Když hromadí se emocejak kalná voda v potocea proudí z mysli k orgánůmkrevním řečištěm kanálůa nablízku je snadný terč,jenž vzbuzuje falickou křeč,pak hlaveň úst se rozevře,vystřelí slova rozepřepřímo do Achillovy paty.Krev tryská na obinadla a vaty,jimiž si oběť své rány utírá,i když v ten moment svůj klid dál předstírá…
Zima pozvolna opouští naši krajinua síla nebeského slunce nám začíná rozehřívat ztuhlé žíly.Do našich srdcí se pozvolna vkrádá nová naděje.Naděje čeho? Nového žití? Co vlastně dává energii tělu a vitalitu duši?Slunce snad, nebo déšť či černý mrak?Kdo cíl svůj na dosah před sebou stále tuší,projíždí životem jak přeplněný vlak. Na každé zastávce vydrží pouze nepatrnou…
