Když prázdno v duši máme
a smutnou pravdu známe,
když srdce úzkost svírá,
v duši je velká díra
a když v nás zloba hřímá
a každý si nás všímá,
pak za pravdu si dáme,
že pár přátel tu máme,
s nimiž můžeme sdílet
všechny ty smutné chvíle,
jež prožili jsme ve tmě.
K čemu myšlenky vzletné?
Přiznejme sami sobě,
že cítíme se jak v hrobě
a marně dál hledáme svůj cíl,
jenž přivedl by nás do těch chvil,
kdy po louce hnali jsme bosi
s chodidly vlhkými od rosy
a s pusou od červených jahod.
Ten zážitek přišel by dnes vhod!
Však vlasy již postříbřil náš věk
a vzpomínka je jak smutný vzdech,
že pryč jsou ty radostné chvíle.
Přátele mít je však milé!
Díky nim kráčíme vesele dál
s jistotou, nadějí, že přijde bál,
kdy vesele roztančíme celý sál
tak, aby každý z nás znovu se smál…
Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.