Ten, kdo píše rýmovačky,
nemá z toho žádný kačky,
a ten kdo je nepíše,
má zas ́ jiný plačky hračky.
Ten, kdo píše ostošest,
nemá času na bolest,
tu totiž, když srdce svírá,
rýmovačka odebírá,
(žal vypírá).
A když tvoje duše pláče,
a nechceš už ́ni koláče,
cukr, káva limonáda –
měla, však už nemá ráda.
A tak raděj ́ „ejchuchu“
na těle i na duchu,
Ono se to nezblázní,
když jsme trochu svérázní.“