Můj otazník na rozcestí
ptá se: „Kde je naše štěstí?“
Nechtěli jsme sejít z cesty.
Beznaděj si cestu klestí
až k nám, hrozí temnou pěstí,
jen pár kroků od neřesti…
Můj otazník na rozcestí
v touze, strachu, hledá klíč
k místu, kde je naše štěstí,
než nám provždy zmizí pryč.
Tváří v tvář tvé lhostejnosti
nezabírá cukr, bič,
Beznaděj si cestu klestí,
zdálky hrozí temnou pěstí,
jen pár kroků od neřesti,
kde se krása mění v kýč.
Můj otazník na rozcestí
v prudkém dešti
silný splín
Nechtěli jsme sejít z cesty.
Tak kde je to naše štěstí?!
Beznaděj si cestu klestí
pyšně hrozí temnou pěstí
a snad zpoza mlhovin
rozeznat lze světlo, stín,
jež uprostřed lhostejnosti
vedou k teplu domovin.
Můj otazník na rozcestí…
Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.