Štítek: Ilona Vobejda

Bouře mě svými hromy k sobě volá, dešťové kapky mě smáčejí a nesměle lákají doprostřed luk, kde blesky tančí jako můj doprovod. Samou radostí zajiskří, až oheň vzplane. Ten oranžový démon bezděčně ujídá mé šaty a plazí se po mně, chce mě, kousek po kousku mě ochutnává. Já v rozkoši bolestně vzdychám a svádím boj…

Srdce až v žaludku mám, já znenadání spolkla ho. Teď tluče mi jak o závod, trápí mě jak zlý sen. Živí se z Kristových ran, přemýšlím, jak zbavím se ho, snad budu muset na záchod nebo s ním krkem ven. Srdce až v žaludku mám, nevím, kdo ho tam dal. Rozežírá plíce, chce toho snad více, jak pěst velká…

Z plátků růží extrahuju černý bez. Třu tvou kůží, vůni sis dnes ale nepřines. Nechals ji na cestě, rozdals jí dost. Flakon mám schovaný, však tebe jsem post. [ratings]