Štítek: Ilona Vobejda

Z plátků růží extrahuju černý bez. Třu tvou kůží, vůni sis dnes ale nepřines. Nechals ji na cestě, rozdals jí dost. Flakon mám schovaný, však tebe jsem post.

Bouře mě svými hromy k sobě volá, dešťové kapky mě smáčejí a nesměle lákají doprostřed luk, kde blesky tančí jako můj doprovod. Samou radostí zajiskří, až oheň vzplane. Ten oranžový démon bezděčně ujídá mé šaty a plazí se po mně, chce mě, kousek po kousku mě ochutnává. Já v rozkoši bolestně vzdychám a svádím boj…

Srdce až v žaludku mám, já znenadání spolkla ho. Teď tluče mi jak o závod, trápí mě jak zlý sen. Živí se z Kristových ran, přemýšlím, jak zbavím se ho, snad budu muset na záchod nebo s ním krkem ven. Srdce až v žaludku mám, nevím, kdo ho tam dal. Rozežírá plíce, chce toho snad více, jak pěst velká…