Štítek: Irena Topinková
Irena Topinková – Poslední list čeká na svůj pád
Irena Topinková – Břečťan, zahradní architekt, trosky v romantická zákoutí mění
Irena Topinková – Zpívej
Zpívej mi ptákuve starém jabloňovém saduzpívej rozkvetlými tónyzpívej mi ukolébavkuať usnualespoň k ránuZpívej svým stříbrným hlasemnebeští beránciuž spásli modř nociV mých tepnáchplyne strach a smutekNebeský lampář už hvězdy zhášítak zpívej o něčem krásnémo nadějizpívejať neusínám v pláči
Irena Topinková – Horečnaté halucinace
(Z cyklu Spoluautor horečka) Proplouvámkalnými vodami světana hranici spánku a polospánkuNebesa nade mnouzuří a burácíztrácím seve své bezmociZa zády slyším dechokřídleného časuNohavážící tunudo pouště věčnosti boří sezápasío každý další kroka žebráo několikdalších vteřin.
Irena Topinková – Strach
Rašící popínavá rostlinaovíjí srdcežaludekhlavuvyráží do všech svalů zároveňproniká do všech oblastí bytíBojím se lžía stokrát porušených slibůSlyším šelestit panikui pronikat nadějiSlyším útěšné písně beze slovnikdy napsány nebylyVšechno je najednou volnéidylickéjako první den prázdninNikdy nevímjak dlouhé prázdniny budouKolik váží vteřina strachu?
Irena Topinková – Naděje umírá poslední
Vymletou cestou děravou rachotí kára života všude bodláčí a málo sedmikrásek Kára kvílí naříká všude nenávist a málo lásek Jak osel za mrkví vleče se unaveně v bláhové naději že zítra to bude jiné Kolem vlci vyjí co dělat výt taky když jde o přežití Snaží se nerozsypat dovléct na rozcestí co když je za ním…
Irena Topinková – Filipojakubská noc
Zahrada ovládaná černou nocí Otevřeným prostranstvím zakvílel vítr a prořízl teplou noc jako nůž Od lesní samoty na větrných perutích přilétá skučení divoké šílené smyslné hudby nabité příběhy S každým vzlykem saxofonu očekáváte dívky na jiskřících košťatech v divokém reji Budou se řítit mezi oblaky za letu měnit ve veselé chlupaté čerty a zase zpět v rozevláté krasavice…
Irena Topinková – Listopadová noční Kampa
Slepec hrál na flétnu a noční podzimní Kampa mu naslouchala Vítr hnal v kruzích suché listy Tiše – ještě tišeji Tenké prsty přebíhají po otvorech Vítr vrhá listí do tváře Je bezva mít po ruce kus zpívajícího dřeva uklidňující když člověk sám chce Hrál krásně jen pro sebe v tak pozdní noční hodině turisté nejsou Slepec hrál…
Irena Topinková – Smutek
Irena Topinková – Lodička za úplňku
