Štítek: Lucie Čejková

došla jsem až sem.   A po Tobě se slehla zem. Moje srdce je plné Tebe, však v duši klid a čisté nebe.   Vím, že už to tak bude věčně, bylo, je a bude nekonečně: Ty jsi ve mně a já jsem v Tobě.   Ty jsi došel ke mně a já k sobě.

Útlá bílá těla břízek, něžné větvoví v zelených krajkách stydlivých lístků přicházejících v čase sem. Sen jara v mysli mám teď v zimě při svíčkách.   Sen jara… V hudbě se vznáším v závojích tančím lehkých jak vánek tancem zmámená, jen mé horké srdce a tvůj žhavý pohled mě vrací zpět – tam, kde už není, tam, kde ještě není……

Mé tělo padá s plátky růží v studených kapkách rosy, v horké vůni akátů. Vibracemi žhaví beze slov, která nejsou potřeba, řeč plyne, topíme se vzájemně v hlubinách svých očí… mluvíme o nesmyslech, o sobě …s vědomím té hloubky, touhy.   A přece takové věci se nehodí, nedělají, jsme morální a silní a nepřipustíme, aby…