Po Míráku chodí divnej bezdomovec,
kouká na holuby, jak tam hejno klove,
každý, kdo ho vidí, říká – „ty jo, hele!“,
a on dokolečka pořád něco mele,
něco jako „byreta, jo, byreta“,
kolem odpadkových košů vometá.
Říkají mu Matlafousek,
tam, kde projde, lidi hnou se
o pár metrů do strany,
a kór když je nadraný,
anebo když sundá svrchník,
to buď zemři, nebo prchni.
A to svoje „byreta“ furt dokola drmolí,
odpusťte mu, takhle přece může skončit kdokoli,
třeba jednou i já, a až budu kmetem,
budu kupit smetí, koukat, jak park kvete,
a na trávě poslouchat, jak cvrček cvrká, cvrky cvrk.
A holky, co v pajzlech nabízejí lásku,
a kdekomu řeknou – „no tak už si nás kup“,
se pak občas ze soucitu postarají o můj brk.