Je úplňku noc a tu já mám rád, já přijdu za tebou, já chci se ti zdát. Ten úplněk má nade mnou moc, já vezmu tě s sebou, dnes je moje noc. Vesmírem ke hvězdám, na konci cesty ti polibek dám. Je úplňku noc a ty už to víš, že přijdu za tebou, že opouštím skrýš….
Za barem barmanka, černých vlasů oháňka a úsměv rudých retů. Při francouzském kupletu já objednávám kávu, přijímám úsměvu zprávu, že mohl bych být jejím dědem. Tak zůstávám jen indiánským zvědem. [ratings]
Mám jí jak z kuše, říká si suše nalitá duše. [ratings]
[ratings]
[ratings]
[ratings]
Amatérská fotografka milující přírodu Co pro mě znamenají emoce: Radost, smutek, naděje, život
O autorovi: učitel Vším, čím bych byl býval mohl být, byl bych býval rád. Co pro mě znamenají emoce: setkání s podobně postiženými lidmi 🙂
Uprostřed zítřka, posedlá vášní, spoutána něhou, tak trochu zvláštní. Zasněná tiše, bojím se zeptat, tvé jméno křestní, chtěla bych šeptat. Propadlá lásce, mučená touhou, století pouhé, minutu dlouhou. Tak trochu hravá, tak trochu dítě, tak trochu prchám, tak trochu chci tě. Protkaná citem, nevěrná sobě, od zítřejší noci, patřím jen tobě. [ratings]
Jsi jak přílivová vlna, jak pavučina přání, poznávám, co neznám, mám vše, co není k mání. Mám jednu radu na splín, jeden osud v dlani, jednu touhu vzlétnout, jedno políbení za ni. Pak vlastním jedno tělo, jenž je na pokraji tání, jeden rozum v hrsti, a srdce, co odejít mi brání. K tomu krásný večer ve dvou, smutné probuzení…
Jak pomalu jdu, spadaným listím, v dlani svírám poznání, teprve až zítra zjistím, kam můj život uhání. Až hvězdy vyjdou, projdu kalendář, a podtrhám jména všech, co vzali lásce svatozář, a nezatajím při tom dech. Pak po kolena v rozpacích, napíšu si vyznání, co bych ráda od tebe, slyšela a přeháním. [ratings]
olej na překližce, 32 x 38 cm [ratings]