e-moc-e

Eliška Peroutková – Ježek

poezie

Ježek je jak myška malá,
bodlinky si na hřbet dala,
dupy, cupy, dupy, dupy,
v trávě večer u chalupy,
myslí si, blížím se tiše,
a i když štěká nocí pes
slyšet je až na náves,
jak mu hlady kručí v břiše

Cupy, dupy, šusty, šustí,
násep naši neopustí,
ani naši zahradu
i když touží po sadu,
jenž je za vsí u rybníka,
kde v rákosí pro vodníka
tam pod vrbou nad hladinu
žába žábě vodu stříká

V sadu dozrávají jablíčka,
sem tam na zem do trávy
padají nám i na hlavy,
za nimi pak listí, listí,
jež podzimům slušívá,
ježkovi pak na bodlinkách,
jak malířům na paletě
barva s barvou ulpívá
Z listí udělá si pelíšek,
na zimu si zanese tam

švestky, jablek košíček,
ale i pár dobře zralých
jeřabin i hruštiček
Na násep mu v misce dáme
ze studánky čistou vodu,
pro žízeň i pro náhodu

Večer v létě na náspi,
když ves pod tmou tiše spí,
když na nebi v hvězdném moři
měsíc bílý z oblak vln se noří,
když dolů padá hvězdička,
pro mě, pro mamku i tatíčka,
z dálek slyšet štěkat psi,
náhle v trávě někdo dupe,
to náš ježek Jíra
chalupu nám v nocích hlídá

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
Exit mobile version