Štítek: Eliška Peroutková

poezie

Eliška Peroutková – Bylinky naší bábinky

Bylinky od naší bábinky na těla i světa rány hledávej po cestách, lukách, na kopcích i u kostela brány Jitrocel na lásku, mátu na vrásku, pro svornost dobromysl, na zimu čaje ze šípků a ještě z lipového květu odplavit ze života hřích Sněžence, prvému kvítku o jaru odhrnout sníh, aby vstala, roste už podléška i…

poezie

Eliška Peroutková – Ježek

Ježek je jak myška malá, bodlinky si na hřbet dala, dupy, cupy, dupy, dupy, v trávě večer u chalupy, myslí si, blížím se tiše, a i když štěká nocí pes slyšet je až na náves, jak mu hlady kručí v břiše Cupy, dupy, šusty, šustí, násep naši neopustí, ani naši zahradu i když touží po…

poezie

Eliška Peroutková – Cesta zavátá

Světlo v kraji je ještě zaváté, však přijde každou chvílí Na stromku zvoní zvonečky, vánočku z nebe cukruje sníh bílý, cukrovím na míse Vánoce zvoní, i po římse okna krajky kreslí mráz v noci nejtišší, Tiché hvězdy tmou jasně sílí kraj zavál už sníh mlžnobíle a podél cest roste zimostráz Tu cestu z hlíny ukryl…

poezie

Eliška Peroutková – Velké slzy laně

Velké slzy lani padají až tam do svého srdce Laň za laní svou touhu tají, vášeň v nich doutná, spaluje, a až v kapradí utají ten hrot a jen pláčí, pláčí, studánek čistý pramen ohně svých živých vod Ultramarín, to něha maluje, když k sobě ibišku růže přidá šlechetnost bídu žaluje a plachá laň půvab…

poezie

Eliška Peroutková – Mochomůrka

Mochomůrka v celé kráse z mechu na vás zadívá se, trochu pyšně, trochu vřele, vás chce míti za přátele Z rána usmívá se z kapek rosy, klobouček slušivě si urovná, trochu červená, trochu bílá, vždyť v lesích je královna Závojíček bílý z pouti krásně její hlavou kroutí a tváří se něžně, spanile, houbař ví, že…