Bouře mě svými hromy k sobě volá,
dešťové kapky mě smáčejí
a nesměle lákají doprostřed luk,
kde blesky tančí jako můj doprovod.
Samou radostí zajiskří,
až oheň vzplane.
Ten oranžový démon
bezděčně ujídá mé šaty
a plazí se po mně, chce mě,
kousek po kousku mě ochutnává.
Já v rozkoši bolestně vzdychám
a svádím boj se svým tělem,
zda odevzdat se celá.
Jako vosk se roztékám,
rozpouštím se ve své touze.
Ilona Vobejda – Vzplanutí
