Když naše myšlenky ovládá pýcha,
z nadutosti se nám obtížně dýchá.
Duši nám omámí narcistní vůně,
kouzelně zahalí, že duše stůně.
Umění de facto odkrývá duši
se všemi krásami, které jí sluší,
se všemi bolestmi, které ji tíží.
Ten, kdo však na druhé do hlubin shlíží
a sám si na hoře sluní své vlasy,
nepozná, že se všem blýská na časy.
Až naň kdos promluví z nebeské výše,
neskloní hlavu svou pokorně, tiše.
Raději vrhne se pod tíží pýchy
do hlubin, kde duši sežehnou hříchy…
Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.