Hvězda se odráží z tvých očí,
Nebe pohaslo a mlčí
Motýl rozevřel křídla na tvých zádech,
jedno slovo, jeden nádech…
… a klavír zní nocí jako šum ptačích křídel
Tóny se trhají do ticha
Kouží a slábnou, až rozplynou se v mlze
A přesto dál vibrují někde v nitru
Přestože tuším, co se stane,
vymývám rány solí
Na zápěstí mi voní Chanel
a láska někdy bolí,
když poví pravdu prostou:
motýlům polámaná křídla nedorostou.
A v ohlušujícím řevu tvého mlčení
Rozletí se klávesy do všech stran
Poraněné údery mého srdce
Arytmicky – plné touhy
A přes cestu mi přeběhlo černé cis