Kateřina Mrázková

Možná mě denně potkáváš v ulicích plných lidíSnad někdy zdálky zaslechneš můj smíchJdeš s hlavou skloněnou, a tak neuvidíšTouhu v mých očích zasněných Ještě neznáš moje jméno, netušíš, jak voním,Nelistuješ v seznamu telefonním Možná se jednou zadíváš, až půjdeš vstřícKončícímu létuPoslední paprsky se roztříští do světlicA ozáří moji siluetu Možná mě denně potkáváš v ulicích plných lidíSnad někdy zdálky…

V paláci křišťálovémChvíli za chvílíRok za rokemSídlí smutní motýli Lákáš mě na cestuVstříc létuA přitom vězníš motýlyKterým jsi sebral kouzlo letu Ztichlá křídla mi nedovolíRozsvítit lampu za soumrakuPojď se mnou ven, zvu tě do políNa svoji sbírku vlčích mákůUkážu ti sbírku vlčích máků Sama sebe přesvědčujuŽe se jistě pletuŽe nejsem další motýlJehož srazíš v letu…

Hvězda se odráží z tvých očí,Nebe pohaslo a mlčíMotýl rozevřel křídla na tvých zádech,jedno slovo, jeden nádech… … a klavír zní nocí jako šum ptačích křídelTóny se trhají do tichaKouží a slábnou, až rozplynou se v mlzeA přesto dál vibrují někde v nitruPřestože tuším, co se stane,vymývám rány solíNa zápěstí mi voní Chanela láska někdy bolí,když poví…