e-moc-e

Marek Řezanka – Sotva nahmatatelný puls

poezie

Rezignovali jsme na chůzi
abychom se položili
bez energie
svědomí
snů

Slunce už pro nás není orientačním bodem
Řídíme se momentálním větrem
nastavujeme mu kabáty
s prodanou kůží

V lučavce pokrytectví rozpouštíme cit
abychom si vážili
lhostejnosti

Na parapet rezignace
dopadají hesla
vymlácené pojmy
orazítkované jako nezávadné
hrají duhou

Učíme se nemyslet
nepochybovat
nejít
Učíme strach

Mezi takty jednotvárnosti
sotva proniká
štěrbinou, kde ještě nedošlo k otupení
něco strašně slabé a vyzáblé
a vůbec takové nanicovaté
Vzdor

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
Exit mobile version