Rezignovali jsme na chůzi abychom se položili bez energie svědomí snů Slunce už pro nás není orientačním bodem Řídíme se momentálním větrem nastavujeme mu kabáty s prodanou kůží V lučavce pokrytectví rozpouštíme cit abychom si vážili lhostejnosti Na parapet rezignace dopadají hesla vymlácené pojmy orazítkované jako nezávadné hrají duhou Učíme se nemyslet nepochybovat nejít Učíme strach Mezi…
Modlitba moje ticho rozeznívá pomalu splývá z rozechvělých úst děkuje ránu za svítání v nivách děkuje noci, že smí do snů vrůst Modlitba moje na ty zavzpomíná jež rány souží, sotva lze je snést Na ty, jimž často pouze strana stinná vina a špína rozdělují trest Modlitba moje – to je přemítání o řece, lese, o hoře…
Náhoda dala ty dva dohromady maséra s velmi žhavou blondýnou ji lákal šarm – a jeho zase vnady které hned jeho ruce ovinou Žena se svěří, že má nevěrníka muži též jeho stará zahýbá „Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká „Ničit mě – to je jeho záliba“ „To moje stará je zas advokátka čtyřicet chystá…
Sešly se v baru Krutost, Závist, Pýcha daly si sklenku, teď se hádají „Nemáte páru“ Pýcha slastně vzdychá koketně mrká, sedí na kraji „Nevíte pranic to já světem vládnu na krásné pávy každý pohlíží Nepoznám hranic s věkem ještě mládnu proniknu všude bez všech potíží“ „Kdo tě má, padne mne se bojí stále“ odfrkne Krutost,…
Je doba šedi, doba bezohledná zášť, křivdy, zloba vůbec neohromí většina potom jménem zisku jedná čas úzkost nezve, kdepak doba, to my Zvláštní jsou křeče kdesi ve svědomí učí se tupost, bumerang se vrací neznalost, prázdno, to jsou síly hnací konzum a faleš – to jsou naše dómy Nemají cíle, znají marnou práci zajatci módy…
Naučili kameny dýchat Ale náš dech přeměněn na páru mozek vyměnili za soukolí ta ozubená kolečka v rozbitém orloji Vymyslili cit pro kusy plechu sami ho neschopni přetaveni setrvačností v přesýpací hodiny Prý světlo na konci tunelu Už dávno jenom samé temné jeskyně Protože tablety potažené bezmyšlenkovitostí prázdnem Přikovali nás ke skále poslušnosti myšlenky…