(exkurz ze sbírky Prostomoderní Holofaust a Lucrezia Georgia)
Giordano z Brna
Pendolinem do Wroclavi
nikdy neodjel,
protože točí se, točí,
jak suchomel v koši,
jak svědomí hroší,
jak v očnici oči,
moji milí hoši.
Giordano z Brna
potkal se s Holofaustem
ve vlaku z Vídně
do nenávratna.
Do slunce východu
vlaky odjížděly
neznámo přesněji kam,
však vracely se prázdné.
Giordano z Brna,
se na ty vlaky chodil dívat,
vždycky měl vlaky rád
jako Antonín Dvořák,
však co viděl,
nebyla první třída,
ba ani druhá,
to velké byly hrubé
hromadné dřevěné rakve,
kterými odváželi jeho národ
ve velkém jako o závod.
Nebylo čeho se bát,
nebylo proč se kát,
nebylo jak si lhát,
nebylo na co si hrát,
nebylo koho se ptát,
proč za vlaky lidských běd,
nevyrostl žádný květ,
jakoby slehl se celý svět –
– z nich nevracel se žádný zpět.
Giordano z Brna,
Galileo z Goluszowic,
Spinoza z Trhové ulice,
Samson z Milé č.18,
Tovje z Anatevky,
Sabine z Tračimbrodu,
Prdelka od Proškova přívozu,
Shlomo Wiesel ze Sighetu,
Henryk Goldszmit z Varšavy,
Mojžíš Katz z Gymnázia v Truhlářské ulici,
co jsme spolu chodili
za školu, po práci,
kam jste se mi poděli,
mí zlatí chasníci?
…mí černovlasí
šesticípí
hvězdní
hoši?