Poezie

Marie Křížová

Tomáš Choura

Deštěm se tak stát…

Deštěm se tak stát,
alespoň na chvíli.
Kapky by bušily
do tmavých oken tvých.
A zaklepal bych
i na tvé dveře nejvnitřnější.
Bolavé srdce ukonejším,
do vlasů se ti kapky vpletou,
horečku zmírní dlouholetou,
příjemný chlad
bude tě hřát.

Deštěm se tak stát…
Tisíce strun se rozechvějí,
přehluší tóny beznadějí,
odvážná voda
temnotu bodá,
sváže ji svými provazy.
Má láska dál tě provází.

Deštěm se tak stát…

---

Jde Nanynka do zelí

Jde Nanynka do zelí,
má obličej kyselý,
řeže z hlávek lupeny,
ale nůž má ztupený.

Kéž by tu byl Pepíček,
ten má ostrý jazýček,
i když jinak je dost tupý.
Náhle slyší: Dupy, dupy.

Kdo to dupe? Pepíček!
V sobě má pár skleniček.
Nanynka jen hlavou kroutí,
rozšlapal jí košík z proutí.

Lupeny ti tady škubu,
a ty vožereš si hubu!
Josef, tos´mě vytočil
už mi nelez na oči!

Jde Nanynka domů z pole,
do zástěry trhá bole-
hlav.
Pepíček ji otrávil,
vrátí mu to za pár chvil.
(Až napíše Lojzíkovi: Tak se večer stav.)

---

Venušane, Venušane…

Ještírci prej číhaj ze všech stran
a tak na zem přilít Venušan,
aby zachránil tu všechen lid,
i když z toho nebude nic mít.

Čtu, že mám chtít srdce bez čipu,
no z toho se vážně osypu,
do nebe jdou jen procenta dvě,
když to píšou, tak to holt tak je.

Venušane, Venušane, Venušane,
máme to tu všechno nějak rozesrané,
Venušane, Venušane, Venušane,
konec světa, doufám, zejtra nenastane.

Ještírci prej číhaj ze všech stran,
kdo nevěří, ten je odepsán,
ovládaj nám mozky zpovzdálí,
teda lidi, je to zoufalý.

Na pomoc nám, doufám, přikluše
nějakej ten sekáč z Venuše,
už se řítí, z dálky hlaholí:
Hlavně nečti tyhle bláboly!

Venušane, Venušane, Venušane,
máme to tu všechno nějak rozesrané,
Venušane, Venušane, Venušane,
konec světa, doufám, zejtra nenastane.

Jitka Křišťanová

Snad jednou najdu svého prince:

Snad jednou najdu svého prince,

co nebojí se, ani límce,

Snad jednou najdu prince svého,

co porazí i draka zlého,

Snad jednou najdu svého prince,

co bude mít rád zvuky v přímce,

Snad jednou najdu prince svého,

co nevadí mu i nic zlého,

Snad jednou najdu prince,

co bude mě mít rád,

A kterému bych i já svou lásku chtěla dát,

Jenže se říká že princové už vymřeli,

tak co teď s tím,

prý nám po meči zemřeli,

Ale já věřím že jeden se objeví,

a kdo ví možná mi svou lásku projeví,

Protože i já jsem ochotná čekat,

klidně i sto let,

i kdyby bylo třeba,

A klidně na svého prince budu čekat až do smrti,

co na tom že umřu pak sama,

vždyť prý je život posmrtný,

Hlavně bych chtěla někoho,

kdo mě bude mít rád,

takovou jaká jsem,

A co naplat se říct dá,

tak třeba půjdu za nosem,

A třeba najdu tam někde svého prince,

a i kdyby byl zakletý,

tak já nebojím se více,

No však co naplat,

dál věřím na pohádky,

I když někdy není nad to,

podívat se zpátky,

A i kdyby to nevyšlo,

tak můj život to nezmění,

Dál budu čekat na prince,

na prince, v brnění,

Co přijede si pro mě na bílém koni,

tak jak to v pohádkách bývá,

a pak svatbu strojí,

Jenže mi nejsme v pohádkách,

jsme v nesčetném století,

A tak je i celkem možný,

že ten můj princ na křídlech odletí….

Žena, ženě:

Žena, ženě,

říká zpříma,

Tak se neboj,

a buď klidná,

Žena, ženě,

radí v duchu,

Tak se neboj,

ani trochu,

Žena, ženě,

ví co říct,

Odletíme na Měsíc,

Žena, ženě,

radu dá,

Tak jen věř si,

a buď svá,

Žena, ženu,

povzbudí,

A řekne,

že tě nenudí,

Žena, ženě,

sílu dá,

A pak i bolest překoná,

Žena, ženě,

vypraví,

A pozná pravdu,

bezpráví,

Žena, ženě,

dá svou zář,

A klidně i svou druhou tvář,

Žena, ženě,

rozumí,

tak tohle chlapy neumí…

Tvář je jen maskou:

Tvář je jen maskou,

co nosíme stále,

Jak všichni ti lidi,

co tady jsou v sále,

Tvář je jen maskou,

co držíme zpříma,

I když pod ní,

grimasa bývá vždy jiná,

Tvář je jen maskou,

co každý smí smýt,

A nasadit si na svou tvář,

 že zlo není smích,

Tvář je jen maskou,

co dál s námi chodí,

A ty pak nepoznáš,

jestli se stále zlobí,

Tvář je jen maskou,

tak odhoď ji sám,

A podívej se na tu krásu,

co kolem sebe mám…