Irena Topinková – Filipojakubská noc

Zahrada
ovládaná černou nocí
Otevřeným prostranstvím
zakvílel vítr

a prořízl teplou noc
jako nůž
Od lesní samoty
na větrných perutích
přilétá skučení
divoké
šílené
smyslné hudby
nabité příběhy
S každým vzlykem saxofonu
očekáváte dívky na jiskřících košťatech
v divokém reji
Budou se řítit mezi oblaky
za letu měnit ve veselé
chlupaté čerty
a zase zpět
v rozevláté krasavice
Saxofony šílí
Noc šílí
Co jiného by to mohlo být
na oné lesní samotě
než neskutečně
nádherný sabat
kdy nebe spojilo se s peklem
v naprostém okouzlení