Je doba šedi, doba bezohledná
zášť, křivdy, zloba vůbec neohromí
většina potom jménem zisku jedná
čas úzkost nezve, kdepak doba, to my
Zvláštní jsou křeče kdesi ve svědomí
učí se tupost, bumerang se vrací
neznalost, prázdno, to jsou síly hnací
konzum a faleš – to jsou naše dómy
Nemají cíle, znají marnou práci
zajatci módy zpiti v bezvědomí
Nátura mnohých bývá sebestředná
pak asi nelze přežít bez pohromy
marná je potom snaha stoupat ze dna
zdi, jež nás tísní, nikdo nepřelomí
Jestli si tohle někdo uvědomí?
Šíří se rychle nakažlivý bacil
vymyté mozky, digitální draci
plameny spálí všechno bez Sodomy
Nemají smysl, žijí pro legraci
zajatci módy zpiti v bezvědomí
Chybí zde víra, stačila by jedna
jak pouhý písek sesypou se domy
že si snad sketa něčí respekt zjedná?
To mnohem dříve dovnitř vejde chromý
Nejenom v dáli zazní četné hromy
ve válce ještě mnohý vykrvácí
Prý se tak dluh – a za co? – vlastně splácí
splácejí jiní, za svůj věčný omyl
mrtvoly v chodu, s nimi funebráci
zajatci módy zpiti v bezvědomí
Obraz je matný, v mlhách se nám ztrácí
Budou z nás stroje, my jsme imitací
Rodí se šrouby, matky bez soukromí
A co že zbývá při morální láci?
Zajatci módy zpiti v bezvědomí
Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.